-400x400.png)
Micka bylo báječné,
ale velmi samolibé kotě. Žilo s holčičkou jménem Katka v rodinném domě a od
rána do večera se fintilo a obdivovalo ve velkém zrcadle v pokoji své paničky. Micka
byla sama sebou přímo unesena. Milovala své fousky, které zdobily její tlamičku
a pruhy, které opticky prodlužovaly její nádherný ocásek. Celé dny dokázala
obdivovat své bílé tlapky s růžovými polštářky a stejně dlouho se nechala
unášet svojí štíhlou postavou a ladným krokem.
Micka si byla jistá,
že ji má Katka ráda jen pro její krásu. Proto se v těch vzácných chvílích,
které netrávila před zrcadlem, usilovně čistila a krášlila. Každý den trávila
Micka stejně až do doby, kdy přišla Katka ze školky domů a objala své kotě.
Tehdy Micka vždy
usoudila, že celodenní fintění nebylo marné.
Jednoho dne, poté co
Katka odešla ráno do školky, přistála na zrcadle moucha. Nebyla to ledajaká
moucha, byla to ta nejdrzejší moucha, jaká kdy existovala. Čím více ji Micka ze
zrcadla odháněla, tím častěji se moucha na zrcadlo vracela.
- „Zmiz odsud ty
hloupá moucha!“ mňoukla na ni Micka, ale moucha jí nerozuměla ani slovo.
Vždy když se Micka ohnala,
moucha odletěla, ale vzápětí opět provokativně přistála na zrcadle.
Micka se mimořádně
zlobila, ale to mouchu, která se dosud náramně nudila, jen pobavilo. S
nevídanou drzostí létala kolem Micky, což skončilo tak, že se Micka vykašlala
na celou parádu a začala mouchu bezhlavě honit. Proběhla přes dětský pokoj do
předsíně, poté do kuchyně a ven z kuchyně. Následně vběhla do koupelny, kde se
na chvíli zahleděla do zrcadla a vyběhla. Honila mouchu po celém domě, až
nakonec moucha vyletěla zadními dveřmi do zahrady a milá Micka za ní.
A to byla chyba! Moucha
ji totiž tak zaujala, že si nevšimla velké louže uprostřed zahrady. Vběhla do
ní v plné rychlosti a zůstala od hlavy až k patě špinavá.
Od bláta byla její
krásná ouška, roztomilá tlamička, ocásek, tlapky i bříško. Micka byla tak zamazaná,
že špinavější už být ani nemohla. Vypadala jako zablácená chlupatá kulička.
Ušpiněná Micka
okamžitě zapomněla na mouchu. Musela totiž vyřešit tento svůj problém.
Vrátila se do
dětského pokoje a podívala se na sebe v zrcadle.
- „Jejej! Jaká jsem
ošklivá!“ rozplakala se.
Zůstala tak smutná,
že celé odpoledne jen plakala, a když se i na chvíli uklidnila, začala opět naříkat,
jakmile uviděla znova svůj obraz v zrcadle. Myslela si, že ji takhle už
nikdo nebude mít rád. Bála se, co se stane, ale nejvíc ji trápila myšlenka, že
když ji Katka takovou uvidí, už ji nikdy s láskou neobejme.
Ronila slzy tak
dlouho, dokud její malá panička nepřišla domů ze školky.
- „Micko, Micinko! Kde
jsi?“ hledala ji všude. Dlouho ji nemohla najít, protože se zahanbené kotě
ukrylo v tom nejtmavším koutě dětského pokojíčku. Katka to však nevzdávala. Podívala
se pod všechny polštářky, pod všechny židle až nakonec svého mazlíčka našla.
- „Micko! Co se to s
tebou stalo?“ zeptala se mile a okamžitě si k sobě umazané zvířátko přivinula.
Kotě zůstalo překvapeno. Vůbec nečekalo takovou reakci a tak jen čekalo, co se
bude dít dál. Katka hladila kotě, dokud se nepřestalo třást. Potom se znovu
zeptala.
- „Proč pláčeš, Micko
moje?“
- „Vběhla jsem do
bláta a myslela jsem si, že takovou ošklivou mě už nebudeš mít ráda.“
- „Ale vždyť ty nejsi
ošklivá! Jsi moje malé roztomilé kotě a já tě mám ráda i špinavé.“
- „Opravdu?“ mrkala
Micka překvapeně.
- „Ovšem. A ráda ti
pomůžu s mytím, abys byla opět čistá.“
Katka vzala své kotě
a pořádně ho vydrhla ve vaně. A od toho dne už Micka nebyla nešťastná z toho,
když jí jeden fousek nestál úplně dokonale. Věděla totiž, že ji milují takovou,
jaká je. I s nedokonalým fouskem.
Zvykneš se prohlížet v zrcadle? Co máš na sobě nejraději? Co se ti až tak moc
nelíbí?
Máte-li zájem objednat si výrobky s motivem koťátka,
klikněte SEM
