V hlavním městě Zážitkolandie, v Supertýdnu, žilo malé požární autíčko, Popo. Tato věta je plná zajímavých názvů a jmen, že? Pojďme si tedy říct, proč se tak jmenují!
Zážitkolandie je plná zážitků. Všechna její města a obce skrývají
pro své obyvatele vzrušující překvapení. Někdy se její řeky promění v horskou
dráhu, která vezme všechny děti do školky a zpět, jindy místo deště padají
palačinky a všichni si mohou celý den plnit bříška touto dobrotou. Pokud ji
mají rádi, samozřejmě…
A proč se hlavní město Zážitkolandie jmenuje Supertýden? Je to
proto, že na každý den v týdnu v tomto městě připadá jeden super zážitek.
Pondělí je dnem vlažného deště. Na začátku každého týdne prší vlažný letní
déšť. Tehdy si všichni obují gumáky a pláštěnky a vesele skáčou v loužích nebo
je přeskakují. Úterý je dnem chlupáčků, kteří přijíždějí do města na masáž, ale
kdo chce, může si s nimi zahrát například vodní bomby. Středa je dnem klouzání
se na duze, čtvrtek je určen pro derby na obláčcích, v pátek čeká na každého
túra na Čokoládový vrch, v sobotu je večerní cirkus (protože druhý den není
třeba jít do jeslí ani do školky) a neděle je dnem pohádkově nádherných
květinových houpacích sítí, které poskytnou zasloužený odpočinek po
dobrodružném týdnu.
Když už rozumíme tomu, proč Zážitkolandie a proč Supertýden,
zkusme zjistit, proč dostalo požární autíčko jméno Popo!
Když byl Popo ještě velmi maličký, měl velký strach z ohně.
Stačilo, že viděl plamínek zápalky a už začal koktat a místo toho, aby někoho
upozornil na požár, dokázal jen zakoktat po-po-po-po… Netrvalo dlouho a
kamarádi se mu začali posmívat, vždyť kdo to kdy viděl, aby se požární autíčko
bálo ohně?
Popo byl proto stále více zamlklý a po čase už velmi nerad chodil
do školky, ale to svým rodičům neřekl, protože věděl, že musí tvrdě pracovat,
aby vše v Zážitkolandii a Supertýdnu fungovalo tak, jak má a každodenní
dobrodružství probíhala bez větších problémů.
Popo měl za kamaráda policejní autíčko jménem Dodo. Dodo nekoktal,
Dodo byl jen jednoduše Dodo. On se Popovi nikdy neposmíval, docela rád si s ním
zalezl před ostatními do kouta, kde celé hodiny spolu s Popem plánovali, jak
budou dohlížet na nerušený průběh dní v Supertýdnu, když jednou vyrostou.
V představách Popo vůbec nekoktal. Viděl se, jak hrdinsky
zachraňuje zážitky a lidi, kteří se dostali do nebezpečí. Tehdy nebyl ani zamlklý
a ustrašený, ba právě naopak, překypoval odvahou. Ale na konci dne, kdy bylo nutné
opustit bezpečné útočiště v koutě třídy školky, stalo se z něho opět to nesmělé
koktavé požární autíčko, které se bálo ohně a velmi se za to stydělo.
Jeden obyčejný úterní den se stalo, že Popo a Dodo uslyšeli velký
hluk. Hoří, děti spěchejte! Musíme opustit budovu školky! – říkala paní
učitelka sice pomalu, ale nervózně. Dodo se okamžitě odebral s ostatními ven z
budovy, ale nikdo si nevšiml, že se Popo tak lekl, že se nedokázal z kouta ani
jen pohnout. Potřeboval několik dlouhých minut k tomu, aby překonal svůj strach
a pohnul se směrem ven z budovy. Do té doby však byla téměř celá školka v
plamenech. Popo si se svou stříkací hadicí razil cestu přes oheň. Už byl téměř
venku, když najednou uslyšel tiché sténání. V rohu místnosti se strachem třásl
malý chlupáček – úterý je totiž v Supertýdnu dnem chlupáčků – a v ruce držel
zápalku z kuchyně, se kterou si hrál a způsobil tak celou tuto neplechu. Když
Popo spatřil plačícího chlupáčka, nezaváhal ani chvilku. Směle se k němu probil
těmi největšími plameny a vysunul žebřík s plošinou. Chlupáček rychle naskočil
do koše na žebříku a Popo s ním upaloval přímo k východu. Hadicí chrlil před
sebe silný proud vody, který jim pomohl dostat se bezpečně ven až na dvůr, kde
na ně s obavami čekali malí i velcí přátelé ze školky. Když spatřili Popa i s
chlupáčkem, radostí všichni výskali a děkovali autíčku za to, že zachránilo
chlupáčka. Obdiv a uznání ze strany ostatních naplňoval Popa patřičnou hrdostí.
Od tohoto dne se Popovi už nikdo neposmíval za to, že se bojí ohně. Vlastně od tohoto dne se už Popo ohně nikdy nebál, protože věděl, že je dost chytrý na to, aby přemohl i ty nejstrašidelnější plameny.
Máš z něčeho strach? Pokud ano, z čeho?
Už se ti podařilo někdy
tvůj strach překonat? Co ti tehdy pomohlo?
Máte-li zájem objednat si výrobky s motivem požárního
autíčka, klikněte SEM
